Můj příběh
Mgr. Jana Králíková
Celý svůj pracovní život jsem zasvětila práci zdravotní sestřičky. Vystudovala jsem v tomto oboru vysokou školu a dále pracovala na několika různých odděleních přímo u lůžka a také v ambulantní sféře.
Na tom by určitě nebylo nic tak zvláštního. Chci vám ale vyprávět příběh, jak v mém životě dostala tato profese úplně jiný rozměr….
Vzpomínání na dětství
Vybavuji si, jak si hraji na babiččině zahradě. Jsou letní prázdniny, venku nádherně svítí sluníčko, cítím kolem sebe svěží vánek. Oblékám panenky na houpací lavici, která je vypodložena měkkým polstrováním. Babička mi nese k svačince něco dobrého, myslím, že je to čerstvé ovoce přímo z její úrody.
Toto je první myšlenka, která mi vyvstane a s ní i pocity, které jsem v tu chvíli cítila. Zajímavé je, že jedinečnost tohoto okamžiku si uvědomuji až nyní, v dospělosti. Tehdy, jako čerstvé druhačce, se mi jevil jako zcela všední.
Osudný boj s časem
Později jsme spolu prožili ještě mnoho krásných chvil, pro někoho obyčejných, pro mne výjimečných a neopakovatelných.
Jenže čas je neúprosný, na našich tělesných schránkách a uvnitř duší zanechává hlubokou stopu. Babička tak před mnoha lety ztratila dědečka a dál kráčela osudem sama. Ale to by nebyla naše babí, aby si život neužívala plnými doušky a s ohromným odhodláním neporážela jednu překážku za druhou.
Jak už to tak bývá, cesty jsou nevyzpytatelné a tak se babi stal osudným jeden smolný krok. Zůstala upoutána na lůžku v nemocnici dlouhý měsíc, během kterého ji lékaři sice napravili zlomenou kost, ale zároveň také přišla o mnoho sil.
Nastal čas se rozhodnout a zhostit se nelehkého úkolu – jak to bude s péčí dál, když babička ztratila část své soběstačnosti?
Nelehké rozhodování před námi
V této chvíli jsem si začala uvědomovat, jak mi mé znalosti a zkušenosti pomáhají k tomu, abychom babičce zajistili pokračování plnohodnotné péče ve vlastním domě, představující jistotu a bezpečí. Studium v oblasti ošetřování nemocných, mnohaletá praxe na různých nemocničních odděleních, se jevila jako velmi přínosná. Moje maminka a další členové rodiny tak mohli péči převzít.
Překážky nás posouvají
Nebyl to úkol jednoduchý, na této cestě jsme se potýkaly s mnoha nelehkými situacemi. Ale maminka věděla, že se na mne může kdykoliv obrátit a společně nastalý problém vyřešíme. To nás posouvalo vpřed.
Babičky stav se začínal pomalu zlepšovat. To dávalo naději nejen nám, ale i jí samotné v tom, aby vytrvala a dál se malými krůčky přibližovala k větší a větší samostatnosti, tak jak to bylo před osudným onemocněním.
V souvislosti s touto prožitou situací jsem si uvědomila, jak těžké je dohledat všechny podstatné a důležité informace, které je potřeba mít, aby jste jako blízcí mohli pečovat o milujícího člověka.
Jak náročné je zjištěné informace přenést do konkrétních situací, se kterými jsme se v průběhu péče potýkali.
Chci pomáhat lidem ve stejné situaci
Mé rozhodování nemělo dlouhého trvání.
Vyvstávají Vám na mysl nejrůznější obavy, zda se zvládnete o svého blízkého postarat, když jej po zvládnutí akutního stavu propustí lékaři z nemocnice k dalšímu ošetřování?
Cítíte, že další pobyt v ústavním zařízení není to pravé, co by Vašemu milovanému prospělo?
Jsem tu pro vás, kteří jste v podobné situaci jako mnoho dalších rodin a stojíte před tímto náročným rozhodnutím.
I přesto, že nyní pociťujete velké obavy a strach z neznámého, jsem tu pro vás s empatickou podporou a pomocí.
Protože vy na té cestě NEJSTE sami.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
Antoine de Saint-Exupéry
