Můj příběh
Naučím tě pečovat o babi a dědu tak, aby byli šťastní a spokojení nejen oni, ale také ty
Babička byla vždycky moje hrdinka, žena plná síly a moudrosti, která dokázala všechno. Kdo by si pomyslel, že se role jednoho dne obrátí?
Naši babičku jsme vrátili zpět do života
Vzpomínání na dětství
Vždycky, když zavřu oči a nechám myšlenky, aby se volně vznášely, ocitnu se na babiččině zahradě zalité sluncem.
Je to místo vzpomínek na bezstarostné dětství. Pamatuji si, jak jsem tam běhala s panenkou v jedné ruce, zatímco druhou jsem sahala po sladkých plodech rybízu, které jsme s babičkou proměnily v nejlepší džem pod sluncem.
Osudný okamžik
Později jsme spolu prožili ještě mnoho krásných chvil, pro někoho obyčejných, pro mne výjimečných a neopakovatelných.
Jenže čas je neúprosný, na našich tělesných schránkách a uvnitř duší zanechává hlubokou stopu. Babička tak před mnoha lety ztratila dědečka a dál kráčela osudem sama. Ale to by nebyla naše babí, aby si život neužívala plnými doušky a s ohromným odhodláním neporážela jednu překážku za druhou.
Jak už to tak bývá, cesty jsou nevyzpytatelné a tak se babi stal osudným jeden smolný krok. Zůstala upoutána na lůžku v nemocnici dlouhý měsíc, během kterého ji lékaři sice napravili zlomenou kost, ale zároveň také přišla o mnoho sil.
Hospitalizace byla plná výzev, ale babička byla bojovnice. S každým dnem, co strávila v nemocnici, se její odhodlání vrátit se domů stávalo silnějším. Ale my, její rodina, jsme měli obavy. Bylo jasné, že péče o ni bude vyžadovat více, než jsme byli zvyklí, a museli jsme čelit těžké otázce: Bude se vůbec moci vrátit domů?
Nelehké rozhodování před námi
V této chvíli jsem si začala uvědomovat, jak mi mé znalosti a zkušenosti pomáhají k tomu, abychom babičce zajistili pokračování plnohodnotné péče ve vlastním domě, představující jistotu a bezpečí. Studium v oblasti ošetřování nemocných, mnohaletá praxe na různých nemocničních odděleních, se jevila jako velmi přínosná. Moje maminka a další členové rodiny tak mohli péči převzít.
Překážky nás posouvají
Nebyl to úkol jednoduchý, na této cestě jsme se potýkaly s mnoha nelehkými situacemi. Ale maminka věděla, že se na mne může kdykoliv obrátit a společně nastalý problém vyřešíme. To nás posouvalo vpřed.
S každým dnem, kdy se babička cítila silnější a nezávislejší, jsme si uvědomovali, jak moc důležité bylo toto rozhodnutí nejen pro ni, ale i pro nás.
Nejste v tom sami
Když moje rodina zvládla péči o babičku po jejím úrazu, je tu velká šance, že to zvládneš také.
Vím, že se teď možná ocitáš na křižovatce a přemýšlíš, co bude nejlepší pro tvého dědečka nebo babičku.
Abych tvé rozhodování nasměrovala správným směrem, mám pro tebe dárek 🎁❤️
Desatero bude tvým osobním průvodce, který ti pomůže zachovat si optimismus a sílu, když to budeš nejvíce potřebovat.
Bude tvým osobním průvodcem, který ti pomůže zachovat si optimismus a sílu, když to budeš nejvíce potřebovat.
Můžeš si ho vytisknout a vystavit blízko očí, třeba na lednici, aby mohlo být tvojí hnací silou a motivací.
Pečovat o druhé neznamená zapomínat na sebe. Tvoje pohoda je klíčem k tomu, abys mohla poskytovat tu nejlepší péči.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
Antoine de Saint-Exupéry
